Cíl: Cílem naší studie bylo prokázat statisticky významnou korelaci mezi hodnotami získanými při opakovaných měřeních a statisticky významnými rozdíly v opakovatelnosti nebo spolehlivosti (variabilita test-retest, TRV) vyjádřenými tzv. intervalem spolehlivosti (CI) podle Bland-Altmanovy metody. Jedná se o metodu prahové interpolace na optotypové tabulce ETDRS, metodu celé řady a modifikovanou metodu prahové interpolace na optotypové tabulce Snellen s použitím optotypů Sloan.
Metodika: Měli jsme celkem 468 platných hodnot zrakové ostrosti naměřených pomocí metody prahové interpolace na ETDRS, metody celé řady a metody prahové interpolace na optotypové tabulce Snellen. Při použití metody celé řady na Snellenově optotypové tabulce byla průměrná hodnota zrakové ostrosti při prvním měření -0,043 logMAR (min. 1, max. -0,30, SD 0,25) a -0,045 logMAR (min. 1, max. -0,30, SD 0,23) při druhém testu. Při použití metody prahové interpolace na Snellenově optotypové tabulce byla zraková ostrost -0,018 logMAR (min. 0,98, max. -0,30, SD 0,29) a v druhém testu -0,024 logMAR (min. 1, max. -0,80, SD 0,29). Při použití metody prahové interpolace na optotypové tabulce ETDRS byla zraková ostrost -0,0612 logMAR (min. 0,72, max. -0,30, SD 0,21) a v druhém testu -0,0610 logMAR (min. 0,8, max. -0,28, SD 0,21) .
Výsledky: Bylo prokázáno, že hodnoty zrakové ostrosti získané všemi třemi metodami se při opakovaných měřeních významně nelišily (Wilcoxonův párový test, Snellenova metodika plné čáry p = 0,74, Snellenova interpolační metoda p = 0,33 a interpolační metoda ETDRS p = 0,95) a korelují na statisticky významné úrovni (Spearmanův korelační koeficient, Snellenova metodika plné řady r = 0,91, p < 0,0001, Snellenova interpolační metodika r = 0,89, p < 0,0001 a interpolační metodika ETDRS r = 0,89, p < 0,0001). TRV vyjádřená podle Bland-Altmanovy metody, tj. interval spolehlivosti (CI) na 95% úrovni pro opakovaná párová měření, byla ± 0,11 (tj. 5 znaků) pro metodu plné řady na Snellenově optotypu, pro metodu prahové interpolace na Snellenově optotypu ± 0,20 (tj. 10 znaků) a pro metodu prahové interpolace na optotypu ETDRS ± 0,08 (tj. 4 znaky).
Závěr: V naší studii jsme prokázali, že neexistuje statisticky významný rozdíl mezi opakovanými měřeními pomocí všech tří metod. Dále byla prokázána statisticky významná korelace mezi opakovanými měřeními zrakové ostrosti u jednotlivých subjektů pomocí všech tří metod. Z klinického hlediska je nejvýznamnějším zjištěním stanovení a potvrzení nejlepší opakovatelnosti pro metodu prahové interpolace na optotypu ETDRS (CI ± 0,08, tj. ± 4 znaky) ve srovnání s metodou plné řady na optotypu Snellen (CI ± 0,11, tj. ± 5 znaků) a interpolační metodou na Snellenově optotypu (CI ± 0,20, tj. ± 10 znaků). Naše měření ukazují, že není klinicky výhodné převádět hodnoty zrakové ostrosti naměřené na Snellenově optotypu na logMAR a zohledňovat, počítat (interpolovat) jednotlivé znaky v této metodě.