Cíl: Porovnat výsledky modrožluté perimetrie u pacientů s diabetem bez retinopatie a zdravých osob a zjistit, zda je možné pomocí této metody detekovat narušení funkce sítnice u pacientů s diabetem ještě před manifestací morfologických změn. Sledován byl rovněž vliv délky trvání a dlouhodobé kompenzace diabetu na parametry zorného pole.
Metodika: Studovaný soubor tvořilo 22 pacientů s diabetem 1. nebo 2. typu bez diabetické retinopatie, kontrolní soubor čítal 21 zdravých osob. Modrožlutá perimetrie byla provedena na přístroji Humphrey Field Analyzer (model HFA 860, výrobce Carl Zeiss Meditec), program 24-2 v režimu SITA SWAP. U pacientů ve studovaném souboru byla zaznamenána délka trvání diabetu a hodnota glykovaného hemoglobinu (HbA1c). Porovnání indexu MD (mean deviation) a PSD (pattern standard deviation) mezi oběma skupinami bylo provedeno pomocí neparametrického Mann-Whitneyho testu. Vztah mezi indexy zorného pole, délkou trvání diabetu a glykovaným hemoglobinem byl hodnocen pomocí Spearmanova neparametrického koeficientu korelace.
Výsledky: Průměrná hodnota indexu MD byla ve studovaném souboru -3,64 ±3,66 dB, ve skupině kontrolní -1,48 ±2,12 dB, hodnoty ve studovaném souboru byly statisticky významně nižší (p < 0,05). Index PSD činil ve studovaném souboru v průměru 2,92 ±1,04 dB, v kontrolním souboru 2,23 ±0,33 dB, rozdíl byl opět statisticky významný (p < 0,05). Průměrně se pacienti ve studovaném souboru léčili s diabetem 17 ±9,4 let, hodnota HbA1c činila v průměru 60,64 ±6,63 mmol/mol. Statisticky významná korelace byla zjištěna pouze mezi indexem PSD a hodnotou glykovaného hemoglobinu (p > 0,05). Korelace mezi parametry zorného pole a délkou trvání diabetu nebyla statisticky významná.
Závěr: Nižší citlivost sítnice na osvit ve studovaném souboru může být interpretována jako známka neuroretinální dysfunkce v časných stádiích retinopatie. Vztah mezi indexy zorného pole a délkou trvání diabetu či jeho kompenzací nebyl prokázán.