Cíl: Cílem studie bylo zhodnotit stav očního povrchu u pacientů léčených analogy prostaglandinů s ohledem na obsaženou konzervační látku.
Metodika: Do observační studie bylo zařazeno 60 pacientů léčených monoterapií analogy prostaglandinů pro glaukom nebo oční hypertenzi. Kontrolní skupinu tvořilo 20 pacientů se suspektním glaukomem nebo oční hypertenzí bez lokální či celkové antiglaukomatózní léčby. U všech pacientů byla zaznamenána demografická data, osobní a oční anamnéza. Pacienti vyplnili dotazník složený z českého překladu Ocular surface disease index© (OSDI). Na sledovaných očích byla v rámci očního vyšetření zhodnocena úroveň hyperémie spojivky dle Efrona, odečten break up time (BUT) a stanoven stupeň barvení spojivky a rohovky podle Oxfordské klasifikace. Léčení pacienti byli rozděleni podle použité konzervační látky v léčivém přípravku na 3 skupiny: bez konzervačních látek (18 pacientů), s konzervační látkou polykvadium-chlorid (17 pacientů) a s konzervační látkou benzalkonium-chlorid (BAK) (25 pacientů).
Výsledky: V kontrolní skupině byla statisticky významně nižší úroveň barvení spojivky a rohovky fluoresceinem ve srovnání s pacienty ve skupinách bez konzervačních látek (p = 0,001), polykvadium-chlorid (p = 0,007) a BAK (p = 0,002). Ve skupině bez konzervačních látek byly statisticky významně nižší hodnoty hyperémie spojivky ve srovnání s pacienty ve skupině polykvadium-chlorid (p = 0,011). Mezi ostatními skupinami významné rozdíly prokázány nebyly. Rozdíl mezi skupinami ve výsledné hodnotě OSDI ani BUT nebyl statisticky významný.
Závěr: Naše studie potvrdila, že stav očního povrchu u pacientů na monoterapii analogy prostaglandinů je horší než u neléčených jedinců. Statisticky významné rozdíly mezi léčenými pacienty v závislosti na obsažené konzervační látce však prokázány nebyly.