Cíl: Zhodnotit účinnost a bezpečnost mikropulsní transsklerální cyklofotokoagulace u pacientů s glaukomem a posoudit rozdíly v účinnosti mezi jednotlivými typy glaukomu.
Materiál a metody: Retrospektivně bylo hodnoceno 40 očí u 35 pacientů s různými typy glaukomu. Indikací byl dekompenzovaný glaukom při maximální lokální terapii. Výkony byly prováděny mikropulsním režimem (2000 mW, „on fáze“ 0,5 ms, „off fáze“ 1 ms, průměrná energie 129,4 J). Kontroly probíhaly po 1 a 3 měsících a dále v intervalech 6–12 a 12–24 měsíců. Úspěch byl definován jako pokles nitroočního tlaku o ≥20 %. Zvlášť byla analyzována podskupina pacientů bez změny terapie s cílem přesněji posoudit efekt samotného výkonu.
Výsledky: Úspěchu bylo dosaženo u 33,3 % očí po 1 měsíci, 25,0 % po 3 měsících, 35,3 % v intervalu 6–12 měsíců a 30,0 % v intervalu 12–24 měsíců. V podskupině bez změny terapie byla účinnost vyšší (až 41,7 %). Nejstabilnější výsledky byly zaznamenány u primárního glaukomu otevřeného úhlu, naopak u primárního glaukomu uzavřeného úhlu a sekundárních glaukomů byla účinnost krátkodobá. Další glaukomový výkon byl nutný u 30 % očí souboru. V časných intervalech (1 a 3 měsíce) byl patrný trend ke zhoršení, který ovšem v celém sledovaném období nedosáhl statistické významnosti.
Závěr: Mikropulsní cyklofotokoagulace vykazuje při zvoleném nastavení omezenou a variabilní účinnost. Výsledky jsou ovlivněny typem glaukomu, vstupním nitroočním tlakem a změnami terapie. Metoda se jeví jako dlouhodobě bezpečná, přesto může být spojena s přechodným zhoršením zrakové ostrosti.