Cíl: Posoudit změny citlivosti sítnice a parametrů fixace u pacientů s idiopatickou makulární dírou vyšetřených mikroperimetrií před operací a 3 měsíce po pars plana vitrektomii s peelingem membrana limitans interna (MLI).
Materiál a metody: Do prospektivní studie bylo zařazeno 11 očí 11 pacientů. U všech byla provedena 25G pars plana vitrektomie s prostým cirkulárním peelingem MLI v rozsahu 2–3 průměrů papily a tamponádou SF6. Hodnocena byla nejlepší korigovaná zraková ostrost (NKZO), citlivost sítnice měřená přístrojem MAIA a parametry fixace (P1, P2, BCEA 63 %, BCEA 95 %). Mikroperimetrie byla provedena před operací a 3 měsíce po operaci. K porovnání byl použit Wilcoxonův párový test, pro podskupiny Mannův–Whitneyův test a pro korelace Spearmanův koeficient.
Výsledky: Průměrný věk pacientů činil 67,2 ±7,6 roku; soubor tvořilo 9 žen a 2 muži. Anatomického uzávěru bylo dosaženo u všech očí. NKZO se zlepšila z 0,31 ±0,11 na 0,67 ±0,22 (p = 0,001). Z analýzy mikroperimetrie byl pro pooperační progresi katarakty vyřazen 1 pacient. U zbývajících 10 očí se citlivost zvýšila z 16,72 ±4,48 na 19,68 ±4,27 dB (p = 0,006). Parametry fixace se významně nezměnily. Zlepšení citlivosti bylo větší u velkých děr (> 400 μm; 3,97 vs. 1,95 dB; p = 0,222). Byla prokázána statisticky významná inverzní korelace mezi velikostí makulární díry a vstupní citlivostí sítnice (ρ = -0,83; p = 0,003).
Závěr: Mikroperimetrie představuje přínosnou doplňkovou metodu hodnocení funkčního výsledku operace idiopatické makulární díry. Umožňuje zachytit změny citlivosti sítnice v makulární oblasti, které nejsou vždy plně vyjádřeny samotnou NKZO. V našem souboru došlo po operaci k významnému zlepšení zrakové ostrosti i citlivosti sítnice, zatímco parametry fixace zůstaly bez statisticky významné změny.